Mistr Zhu Zhan Hua
Jak jsme si již několikrát řekli, ve wu-shu jsou známé dvě hlavní školy: vnitřní "nej-ťia čchuan" (nei jia quan) a vnější "waj-ťia čchuan" (waijia quan). Jednou z vnitřních škol je PA KUA CHANG, skutečný klenot čínského kung-fu, umění, patřící do taoistické školy známé svojí "chůzí v kruhu". Začněme však pěkně od začátku. Pokusme se seznámit s tradičním cvičebním systémem, který se i navzdory skvělým bojovým atributům v Číně dodnes cvičí zejména pro zdraví a dlouhověkost.
Původ pa-kua chang (bagua zhang) údajně sahá do 17. století a je spjatý se jménem slavného mistra Wang Xianga. Tento báječný styl, u nás donedávna prakticky neznámý a dodnes jen málokde pochopený, přináší lidem vskutku jedinečné služby. Je použitelný v sebeobraně, utužuje fyzickou sílu, podporuje střízlivého ducha a svojí náročností člověka zároveň vede k trpělivosti, vytrvalosti a skromnosti. Možná právě proto již více než tři sta let platí, že pouze lidé s vyjímečnou ctižádostí a odhodláním jsou předurčeni věnovat se tomuto systému.
Pokud se pa-kua cvičí pod vedením zkušeného a zručného mistra, jeho účinky jsou téměř zázračné. Nejen, že zvyšuje psychickou a fyzickou odolnost, ale také tříbí lidský charakter a při správné životosprávě má pozitivní vliv na délku života. A to byl jeden z dalších důvodů, proč jsme se při návštěvě Číny nezapomněli vydat za mistry tohoto tak často diskutovaného umění.
Jeden z největších parků v Pekingu, Tchien-tan (Tian Tan), v sobě skrývá velký potenciál celého čínského wu-shu. Na obrovskou rozlohu parku denně míří stovky a tisíce obyvatelů Pekingu různého věku. Mladí i staří zde společně tráví každé ráno, ať už při tanci, fotbalu či cvičení wu-shu a čchi-kungu. To, že tento park je tak oblíben, není náhoda. Každý v něm totiž může najít svůj koutek, kde ho nikdo neruší. Nedaleko Západní brány, jedné ze čtyř, které do Tchien-tanu vedou, se každé ráno schází trojice mistrů, pokračovatelů slavné tradice stylu pa-kua.
Upřímně řečeno, mistři nás přijali dost "vlažně". Zpočátku nás jen nedůvěřivě pozorovali. Potvrdilo se, že největším problémem je vždy právě první setkání s čínským mistrem. Jinak velmi milý a příjemný člověk si vás jen prohlíží, nevšímá si vašich otázek, nanejvýš jen cosi nesrozumitelně zabručí. O komunikaci tedy rozhodně nemůže být řeč. Jestliže se i přesto snažíte ucházet o výuku či jeho radu, otráveně vám ukáže jakýsi nejasný pohyb, který můžete drilovat až do vysílení s neodmyslitelnými poznámkami o vaší neschopnosti a "natvrdlosti". Nelíbí se vám to? Máte smůlu. Pro začátek jste totiž dosáhli maxima. Naše situace byla o něco lepší, protože jsme přišli s dobrým doporučením od našeho starého mistra Zhang Bao Yanga (Čang Pao-janga) a mimo to jsme neměli v úmyslu začít s mistry cvičit.
Přestože jsme přišli s tím, že bychom rádi prezentovali pakua na Západě a něco se o něm dověděli přímo z úst věci znalých mistrů, dlouho se řeč točila jen kolem nás a chtě nechtě jsme museli povídat o sobě. Po půlhodinovém "výslechu" se jeden z nich, třiapadesátiletý Wang Cheng-tching (Wang Zhengting), nad námi konečně slitoval a začal nás opatrně zasvěcovat do problému.
Po chvíli ho vystřídal nejstarší mistr Chu Chan-chua (Zhu Zhan hua), kterému je již 75 let. Kdykoli se odmlčel, slova se ujal Wang, aby svého "staršího bratra" doplnil.
"Nejdříve si musíto vybudovat zdravé a silné tělo odolné vůči chorobám, které vám znemožňují pokračovat ve cvičení. To je první cíl na dlouhé cestě bojových umění. Jen na takto "připraveném" těle lze každodenním tvrdým cvičením stavět to, čemu říkáme kung-fu. Při cvičení pa-kua musíte uvolnit tělo a těžiště posadit dolů. Spusťte ramena a vtáhněte hrudník. Pánev je mírně vysunutá vpřed, ale břišní svaly nesmějí být křečovitě stažené. Velice důležitá je poloha hlavy. Temeno je nejvyšším bodem a brada je mírně přitažená ke krku. Oči upřeně, nikoli však ztuhle hledí do jednoho bodu. V Číně se říká: "Je velice těžké zvítězit nad nepřítelem ve skutečném boji, ale všechno se dá s intenzívní silou v očích, které září."S mistry nás seznámila jejich jediná žačka Chang Na Na(Zhang Na Na), kterou jsme poznali přímo v císařském paláci,kde pracuje. Je vlastně žákyní mistra Wang Cheng-tchinga (Wang Zheng Tinga), ale na jejím růstu se podílejí i ostatní. Posledním mistrem, o němž jsme se ještě nezmínili, je devětačtyřicetiletý Tu Wen-chaj (Du Wen Hai,) který pokaždé dokázal pozdvihnout náladu svým úsměvem. Postupně si nás všichni mistři oblíbili a neustále nás zvali na další návštěvy.
 |
 |
 |
 |
Existuje mnoho různých názorů na původ stylu pa-kua. Jedna z verzí říká, že styl byl založen na sklonku vlády dynastie Ming dvěma taoistickými mnichy Pi Junem (Bi Yun) a Ťing Junem (Jing Yun) v horách E-mei v provincii Sečchuan (Si Chuan). Každý, kdo se o pa-kua zajímá, jistě nejednou slyšel jméno slavného tvůrce dnešní podoby pekingského stylu pa-kua - Tchung Chaj-čchuana (Tung Hai Chuan) a jeho nejlepšího žáka Čcheng Tching-chua (Cheng Ting Hua). Mistři Ču,Wang a Tu patří k jedné z nejlepších větví této školy. Hlavním dědicem stylu a prvním žákem mistra Čchenga byl Liu Pin (Liu Bin), jenž se narodil v roce 1860 v Šan-tungu (Shandong), provincii, ze které pocházelo mnoho slavných mistrů wu-shu. Od mládí tvrdě cvičil a v encyklopedii mistrů wu-shu se uvádí, že ovládal dokonce čchin-kung, což je umění vysokých skoků, chůze po vodě apod., tedy schopnost odlehčit své tělo. Když mu bylo 20 let, seznámil se v Pekingu s mistrem Čchengem a od té doby u něho zůstal. O něco méně známým mistrem pa-kua je Liu Kuan-chan (Liu Kuan Han) . Od malička cvičil pod vedením svého otce Liu Chen-tsunga (Liu Zhenzong). Přesto, že už byl velmi zkušený, vstoupil v roce 1925 do učení k mistru Liu Pinovi. Sám pak začal vyučovat až o třináct let později a mezi jeho žáky patřili i mistři Chu, Wang a Tu.
"Abyste mohli cvičit pa-kua, musíte mít dobrého mistra " pokračoval ve vysvětlování mistr Chu. "Měli byste zde zůstat minimálně rok a pak se sem samozřejmě stále vracet. Problém spočívá v tom, že musíte cvičit s někým, kdo je schopný opravovat vaše chyby při cvičení, jinak se daleko nedostanete. Můžete cvičit sami, ale bude to velmi těžké. U vás často vyučují lidé, kteří se všechno učí z knih. Je naprostá ztráta času něčemu se od těchto lidí učit, navíc to může být i nebezpečné, zejména pokud jde o praktiky v oblasti čchi-kungu. Je smutné, že pár spekulantů se snaží obohatit na úkor nevědomosti druhých."
Kromě mistrů cvičících venku existují v Číně i sportovní centra, kam většinou míří první kroky wu-shu lačných cizinců. Tato centra však fungují na komerční bázi, takže stačí přiučit se něčemu z gymnastické příručky a klidně si můžete říkat "mistr". Hlavně v Evropě byste nebyli ani první, ani poslední. A přitom čínské parky jsou doslova přeplněné skutečnými mistry. Avšak dostat se k těmto lidem znamená především umět dobře čínsky, mít hodně času a obětovat mnohé z toho, co si dopřávají jiní. Oběť je velká, ale vyplatí se. Každý má možnost stát se žákem nejlepších mistrů v Číně a tedy i na světě...
Ale vraťme se opět ke stylu kouzelné dlaně. Existuje několik různých druhů pa kua. Prvním je styl již zmíněného Tchung Chaj-Čchuana z provincie Che-pej (He-bei). Mezi jeho nejdůležitější žáky patří Jin Fu (Yin Fu), Čcheng Tchin-chu, Liu Feng-čchun (Liu Feng Chun) a v neposlední řadě i Li Čchun-ji (Li Chun Yi). Dalším je styl Li Chen-čchinga(Li Zhen Qinga), který rovněž pocházel z Che-pej a který se nadlouho usadil v provincii Che-nan, aby mohl nerušeně pracovat na svém stylu. Tchian Žu-chong (Tian Ru Hong) se pa-kua naučil díky dvěma taoistickým kněžím, kteří ho zachránili, když kvůli jakémusi incidentu utíkal před vojáky. Tchian s nimi zůstal dalších 12 let a věnoval se pod jejich vedením pouze pa-kua. Po nástupu dynastie Čching (Qing) se Tchian vrátil do rodné vesnice a začal vyučovat členy své rodiny.
Hlavním charakteristickým rysem stylu pa-kua je chůze po kruhu. Kruhová chůze je nejdůležitější základní technikou pro pa-kua vůbec. Začátečník musí velmi dlouho cvičit nohy, kráčení a otáčení, což je základ pro kultivaci vnitřní energie. Jediným účinným tréninkem nohou může být správně orientovaná vnitřní energie. A jen dlouhodobým a úporným cvičením získá tělo rovnováhu, schopnost rychlého a vyrovnaného pohybu. Říká se, že kruhová chůze v pa-kua chang má být pravidelná, jako když drak plave,pozice šikovně měněné, jako to umí orel za letu. Konečný výsledek je jako malý zázrak,který snadno obletí celý svět a přijme ho množství lidí ku svému prospěchu.
